Suverénní, hrdý,
otevřený a krásný.

Protože je to moje práce. Je mi 40 let, v Kurdějově žiju a živím se přípravou staveb. Dělám studie a projekty pro povolení staveb a posuzuju, co se na kterém pozemku dá postavit. Od rodinných domů přes bytové domy po sportovní areály. Územní plán mám na stole skoro každý den, v různých obcích, a vidím, kde funguje a kde lidem jen přidělává starosti.

Územní plán je pro obec totéž co projekt pro stavbu. Určuje, kde se smí stavět a co, kudy povedou cesty a sítě a kde zůstane zeleň a vinice. Když je dobrý, nikdo o něm nemluví. Když se mění po kouskách, hádá se o něj celá vesnice.

Územní plán máme od konce roku 2017 a jeho první změna platí od ledna 2025. Plán tedy máme a není starý. Problém vidím v tom, jak se s ním zachází.

Změny se řeší jednotlivě, podle toho, kdo zrovna o co požádá. Každá stojí peníze za projektanta, pořizuje se spíš roky než měsíce a pokaždé otevře stejné spory. Zastupitelé rozhodují o jednom pozemku a nevidí, co to udělá s celou obcí. A lidé pak řeší hlavně to, kdo co podal a proč.

V tom hlavním ano. Zastupitelé urbanisté nejsou a nemusí být. Odbornou práci udělá pořizovatel, pro Kurdějov je to městský úřad v Hustopečích, a dotčené orgány, které hlídají zákony, půdu, přírodu nebo dopravu.

Jedno ale zastupitelstvu nikdo nevezme. O tom, jestli se změna vůbec začne pořizovat, i o tom, jestli se nakonec vydá, rozhoduje ze zákona zastupitelstvo. Proto potřebuje pravidla, která všichni znají dopředu. Aby nerozhodovalo podle nálady nebo podle toho, kdo je víc slyšet.

Můj návrh je:

• Podněty sbírat průběžně, ale projednávat najednou. Zákon stejně ukládá nejméně jednou za čtyři roky vyhodnotit, jak se územní plán uplatňuje, a součástí je i vyhodnocení podnětů na změny. Jedna souhrnná změna místo pěti malých je levnější, rychlejší a všichni vidí celek.
• Kritéria předem a veřejně. Navazuje pozemek na zástavbu? Vede k němu veřejná cesta? Dá se napojit na vodu, kanalizaci a elektřinu? Co to udělá se sousedy, s dopravou a s dešťovou vodou?
• Kdo změnu potřebuje jen pro sebe, ten ji zaplatí. Zákon to obci výslovně umožňuje. Obecní peníze patří na změny, ze kterých má užitek celá obec.
• Nové stavební plochy jen tam, kam obec umí dovést cestu a sítě, a jen tolik, kolik je opravdu potřeba. Zákon ostatně nové zastavitelné plochy změnou plánu dovolí, jen když se jejich potřeba prokáže.
• Všechno veřejně. Kdo co podal, jak to kdo posoudil a jak kdo hlasoval.

Až se bude plán upravovat, nabízím se jako takzvaný určený zastupitel. To je člen zastupitelstva, který plán nebo jeho změnu připravuje společně s pořizovatelem. Tuhle práci znám z druhé strany stolu.

Nebojím, pokud to budeme mít pod kontrolou. Čísla jsou v programu: aby se centrální čistírna dala rozumně provozovat, potřebuje kolem 650 až 750 trvale napojených obyvatel. Dnes jich je zhruba 370 až 390. To není práce na jedno volební období, ale na postupný růst po etapách.

Satelit vzniká tam, kde obec nemá plán a parcely se prodávají po jedné, bez chodníků, bez zeleně a bez pravidel. Tomu se dá předejít. Nová lokalita má mít pravidla předem: jak vysoké domy, jak daleko od sebe, kolik zeleně, kudy se tam bude jezdit a kam poteče dešťová voda. Kde je to potřeba, nechá si obec zpracovat územní studii dřív, než se začne parcelovat.

A Kurdějov má co chránit. Kostel nad obcí, sklepy, vinice, výhledy do krajiny. Nové domy mají na vesnici navázat, ne ji přebít.

Pro seniory a jejich rodiny je přínos jasný: můžou zůstat doma, blízko svých lidí. Já se na to dívám i jako stavař a jako ten, kdo počítá rozpočet. Obec z toho bude mít:

• Peníze v rozpočtu. Ze sdílených daní dostala obec v roce 2025 zhruba 8,6 milionu korun, tedy necelých 19 tisíc na obyvatele. Když si v Kurdějově přehlásí trvalý pobyt dvacet klientů domova, je to kolem 370 tisíc korun ročně. Každý rok.
• Práci v obci. Pečovatelky, zdravotní sestry, kuchyně, úklid, údržba. Stálá místa, za kterými se nemusí dojíždět.
• Stočné pro čistírnu. Domov je obsazený celý rok a stočné platí každý měsíc. Pro budoucí čistírnu je to spolehlivý příjem.
• Majetek. Budovu může vlastnit obec a pronajmout ji zkušenému poskytovateli sociálních služeb. Obec má nájem i budovu, provoz vede ten, kdo mu rozumí.
• Zájem mladých rodin. Kdo řeší, kde bude bydlet, řeší i to, kde bude jednou jeho rodič. Obec, která na to má odpověď, je pro mladé rodiny zajímavější.

Začíná to pozemkem a územním plánem. Domov může stát jen tam, kde to územní plán dovolí. Pokud obec takový pozemek nemá, je to první úkol pro změnu plánu. Proto spolu ta dvě témata tak úzce souvisí.

Na pozemek mám jako projektant jasné požadavky:

• rovina nebo jen mírný svah, s chodítkem se do kopce nechodí,
• blízko středu obce, aby se dalo dojít na náves, do kostela nebo za známými,
• dobrý příjezd pro sanitku a zásobování,
• sítě v dosahu.

Senioři chtějí vidět život, ne pole za plotem.

Budova přízemní nebo dvoupodlažní s výtahem, se zahradou a v měřítku vesnice. Technicky je to náročnější stavba než bytový dům: přísnější požární předpisy, bezbariérovost všude, kuchyně, prádelna, zázemí pro personál. To se musí promítnout do rozpočtu hned na začátku, ne až na stavbě.

Velikost určí studie. Velmi malý domov se neuživí, protože noční služba, kuchyně nebo vedení stojí skoro stejně pro deset lidí jako pro třicet. Je to stejný princip jako u čistírny, vysoké fixní náklady. Proto počítáme s kapacitou i pro okolní obce. Studie má také říct, která forma je pro Kurdějov reálná: domov s celodenní péčí, nebo byty pro seniory s pečovatelskou službou. Každá má jiné náklady i jiný provoz.

Poctivě: ne za čtyři roky. U takové stavby je potřeba počítat od rozhodnutí po otevření s pěti až sedmi lety. Harmonogram zhruba takhle:

• 2 roky: pozemek, případná změna územního plánu, studie proveditelnosti, dohoda s krajem a s poskytovatelem,
• 1–2 roky: projekt a povolení stavby,
• 2–3 roky: dotace, výběr stavební firmy, stavba a kolaudace.

Za čtyři roky se tedy dá stihnout to podstatné: pozemek, soulad s územním plánem, studie, partner pro provoz a projekt s povolením. Pak se dá stavět. Platí to ale, jen když studie ukáže, že to dává smysl. Když ukáže, že ne, řekneme to taky.

Na stavbu jsou dotace, ale výzvy přicházejí a odcházejí. Dosáhne na ně ten, kdo má v tu chvíli hotový projekt a povolení. Kdo je nemá, čte si o dotacích v novinách. A ještě jedna věc: domov s celodenní péčí musí být zařazený do krajské sítě sociálních služeb, jinak se na jeho provoz nedá počítat s penězi od kraje a státu. S krajem je proto potřeba mluvit hned na začátku.

Chápu, že se to nabízí, a beru to vážně. Proto to říkám dopředu: když bude zastupitelstvo rozhodovat o čemkoli, na čem pracuju nebo kde mám osobní zájem, řeknu to předem a hlasovat o tom nebudu. Moje role má být jiná: pomoct obci zadat, přečíst a zkontrolovat podklady od projektantů a úřadů. Aby za svoje peníze dostala to, co potřebuje.

Obec se staví jako dům. Nejdřív plán, pak rozpočet, potom stavba. Kdo to otočí, platí dvakrát. Chci, aby Kurdějov rostl podle plánu, který všichni znají, a ne podle toho, kdo zrovna o co požádá.

Jsme malá vesnice s malým počtem obyvatel, a tedy i voličů. V rámci České republiky, kde je přibližně 6300 obcí, ale patříme spíš k průměru – více než polovina obcí u nás má méně než 500 obyvatel. Skoro ve dvou tisících obcí se nepodařilo sestavit víc než jednu kandidátku, a v několika obcích se nepodařilo poskládat ani tu jednu, takže se tam komunální volby vůbec nekonají.

V rámci téhle statistiky je náš Kurdějov s pěti kandidátkami a pětačtyřiceti kandidáty na samotné špičce. Otázkou je, jestli z toho máme mít radost, nebo být spíš smutní. Osobně si myslím, že by nám stačily tři kandidátky – a možná by i to bylo o jednu víc, než by bylo zdrávo.

Kandidátní listiny by se přirozeně sestavovaly víc z lidí, kteří opravdu chtějí a mohou pro obec něco udělat. Být zvolen za tak silnou kandidátku by byla skutečná prestiž.

• Odpadly by kandidátky, na kterých se až třikrát objevují jména manželů nebo partnerů, zatímco zbytek kandidátky se často shání narychlo – a dotyční ani netuší, jaké osobní zájmy lídra kandidátky svou účastí vlastně pomáhají naplnit.
• Malicherné sousedské spory by se tolik nepřenášely do obecního dění.
• Zbytečně by se nešířila špatná nálada, snahy omezovat práva druhých, zákazy, udávání a pochybné petice – a to ani v rámci předvolební kampaně.
• Méně by se manipulovalo a víc řešilo, co dál vybudovat, lépe nastavit a zlepšit.
• Nově vzniklé zastupitelstvo by nemuselo slaďovat pět zcela odlišných pohledů na rozvoj obce.

Kurdějovákem je každý, kdo je u nás přihlášen k trvalému pobytu. Obec díky rozpočtovému určení daní inkasuje na každého obyvatele přibližně 30 tisíc korun ročně ze státního rozpočtu. Každý přihlášený občan je tedy pro obec finančním přínosem – a to i ti, kteří jsou hlášeni přímo na obecním úřadě, na adrese Kurdějov 1, kterých je aktuálně asi 27.

Rozdělování kurdějováků na starousedlíky a nově přistěhovalé, na mladé a staré, věřící a nevěřící, a v poslední době i na takzvané lepší lidi, movité a ty ostatní, mi upřímně jde na nervy.

Co kdybychom si řekli, že už toho bylo dost, a zkusili Kurdějov normálně stmelit a posunout o kus dál? Víc spolu komunikovat, nejlépe osobně, naslouchat si navzájem – i argumentům, které mi na první poslech nejsou po chuti, ale v souvislostech dávají smysl. A omezit, nebo radši úplně vypustit, emocemi nabité písemné i ústní projevy na negativní témata.

Je mi 57 let – to není zrovna málo, ale cítím se, stejně jako skoro každý v mém věku, jako dobře opotřebovaný mladík.

Ano, jsem to já, kdo vám už skoro před dvaceti lety říkal, že do Kurdějova vrátí vinice – a od mnohých jsem za tímto účelem koupil kus pole nebo pozemku. Dnes nevím, jestli bych to chtěl znovu zopakovat, byla to opravdu náročná práce. Na všech těchto pozemcích dnes stojí vinice moje i dalších vinařů. Víno z Kurdějova zná celá republika a objevuje se i v zahraničí.

Některým lidem se vinice už nelíbí. Prý je kolem nich moc plotů a lidé kvůli tomu nemůžou volně chodit na procházky nebo do lesa. K tomu hluk traktorů, plašiče špačků, turisté. Pokud čekáte volební slib, že budu bojovat za likvidaci vinic a návrat řepy, kukuřice, řepky nebo obilí na pozemky kolem vesnice, tak to neudělám – a ostatně to už ani není možné.

Nařízením Pozemkového úřadu Jihomoravského kraje byly totiž na pozemcích kolem vesnice už před mnoha lety povoleny pouze výsadby vinic, tráva, louky a pastviny. Nic jiného tam prostě být nesmí. Každý vlastník zemědělského pozemku je navíc ze zákona povinen se o něj starat podle způsobu jeho zařazení – louky sekat, pastviny spásat a následně rekultivovat. Totéž platí i pro vinice.

Vinice v Kurdějově jsou téměř všechny obhospodařovány v režimu BIO a mají za sebou přísnou certifikaci. Každý rok procházejí několika kontrolami, včetně odběru vzorků a jejich laboratorních testů na nežádoucí rezidua.

V Kurdějově rostou dva druhy orchidejí – vstavač vojenský a pětiprstka žežulník, a před pár lety přibyl další druh z této čeledi. Uvádím to proto, že tyto rostliny rostou jen tam, kde je mimořádně příznivé klima, poloha, půda a zdravá biodiverzita. Některé z nich nám samovolně rostou přímo ve vinicích, a to je tím nejlepším důkazem, že vinice jsou pro životní prostředí jednoznačným přínosem – právě díky nim se sem tyto i další rostliny vrátily. Orchidej totiž pro svůj život potřebuje především zdravou, živou půdu, kde se daří žádoucím houbám, bakteriím i drobným živočichům.

Každá vinice musí ještě před vlastní výsadbou projít schvalovacím procesem, podobně jako stavba domu, a součástí řízení je i vyjádření Lesů České republiky. Ty samy na potřebu oplocení upozorňují, aby nedocházelo ke škodám způsobeným zvěří – a aby pak samy nemusely řešit případné finanční náhrady.

Je ale právem každého oplotit si vlastní pozemek a na nás ostatních je respektovat jeho majetek. Myslím, že to je nakonec v zájmu každého občana – vždyť oplocenou zahradu má u domu skoro každý z nás.

Je mi líto pozemků, které leží ladem a nikdo se o ně nestará. Často zarůstají náletovými dřevinami, a bohužel často tím nejhorším, co znám – pajasanem žláznatým. Tento invazivní strom se u nás v Kurdějově už hojně vyskytuje a zarůstá neudržovaná pole i louky.

Rychle roste, vytlačuje původní druhy a zároveň je jedovatý pro zvířata i lidi. Jeho likvidace je náročná a neobejde se bez chemie. Je to skutečný a zásadní ekologický problém naší obce, kterému je potřeba se věnovat – stačí se zajít podívat do Staré Hory, ale klidně i kamkoli jinam do okolí.

Neustále se u nás řeší i to, kdo a proč podal jaký návrh na změnu územního plánu a co se kde smí, nebo naopak nesmí stavět, aby to někomu nebylo na újmu. Ano, to bývá dnes časté téma i předmět sporů. Zastupitelé pak složitě posuzují jednotlivé náměty, výsledek to nikam neposouvá a rozvoj obce se jen zastavuje a komplikuje – a znovu se tím jitří nálada občanů.

Podpora rozvoje obce je přitom žádoucí a přirozená věc a je normální, že probíhá na pozemcích po jejím obvodu, které jsou většinou dostupné inženýrským sítím nebo v jejich dosahu. Zastupitelé přitom nejsou urbanisté ani specialisté na taková řešení.

Pokud tedy nejde o strategický rozvoj se zásadním dopadem na infrastrukturu nebo kapacitu sítí, proč to nenechat na posouzení vyšších orgánů, kam tyto návrhy stejně nakonec putují? Zbavíme se tím zbytečných třecích ploch a rozvoj obce se bude moct přirozeně posouvat dál.